Hroší blog

Edward Brown starší opustil svého syna Edwarda a svou ženu Noru už před mnoha lety. Už o něm nikdy neslyšeli, mysleli si dokonce, že je po smrti. To však nebyla pravda. Edward svou ženu i syna celé roky sledoval, mohl si to dovolit - stal se totiž drogovým dealerem a mafiánským bossem, takže si mohl zaplatit špehy.

Věděl tedy, jak vypadaly 18. narozeniny jeho syna, věděl, jak vypadalo půlstoletí jeho manželky, věděl, jaké auto má jeho syn... ale opravdu nevěděl, že jednou, když pojede z Mexika v kradeném autě, nacpaném drogami, potká svého syna, jak stojí u nefrekventované silnice, a stopuje. Zastavil mu, pokynul, ať nastoupí, a když tak udělal, zeptal se "Kam to bude, mladý pane?", ačkoliv moc dobře věděl, kam jeho syn jede. "San Diego." "Super, to mám po cestě. Potom mě musíte navést." zalhal mu. Věděl, kde jeho syn bydlí.

Po cestě vůbec nemluvili, jenom se navzájem představili (Edward starší se svému synovi představil pod pseudonymem Phillip McDonagh). Neměli pro konverzaci důvod, Edward Brown mladší neměl šanci v řidiči poznat svého otce, a Edward Brown starší zase neměl důvod svému synovi ukazovat, že je drogový dealer. Ticho prolomilo až navigování Edwarda mladšího. "Tam dole doprava." ukazoval správný směr k sobě domů.

Edward starší (pro lepší orientaci Phillip) vysadil svého syna před domem jeho matky a odjel. Edward mladší okamžitě zavolal na policii a sdělil jim, že má podezření, že auto, které ho odvezlo domů, převáželo drogy.

Phillip již odjížděl do své skrýše a chystal se na to, jak drogy rozdělí poslíčkům, aby je doručili, když vtom... ho zastavila policie. "Dobrý den, na základě anonymního tipu jsme nuceni vás poprosit, abyste opustil vůz a nechal nás ho prohledat. Policii se vzpírat nemohl... To nešlo. Vystoupil proto z auta, ruce dal pro jistotu nad hlavu, a čekal. Jeden z policistů otevřel dveře kufru... A obě jeho obočí vyjela vzhůru. "Wow..." vypustil ze sebe. "Tak to si hezky posedíte. Jméno?" "Philip McDonagh." "To vám určitě budu věřit... Chci od vás slyšet vaše pravé jméno. Všichni chvíli mlčeli a pak Phillip promluvil. "Edward... Edward Brown." "To je zvláštní... Nahlásil vás někdo, kdo se jmenoval úplně stejně, jako vy." Phillip ze sebe vydal tiché, nezaujaté: "Hmmm..."

O několik týdnů později

Jako mafiánský boss neměl Phillip problém s dostáním nějaké zbraně do vězení, či snad i útěkem z něj. Nechal si tedy do vězení dopravit pistoli. Všichni čekali, že ji obrátí proti některému z dozorců a uprchne... Jaké bylo jejich překvapení, když zvolil jinou cestu útěku a obrátil zbraň proti sobě. Utekl přede vším. Věděl totiž, že už by nikdy neměl šanci získat zpět svého syna, tím se jeho život stal...zbytečným. A tak ho ukončil.

Následující den

Edward Brown mladší právě seděl u počítače, díval se co je nového, a zaujala ho jedna zpráva. "Mafiánský boss se zastřelil ve vězení!" Klikl na zprávu, aby si přečetl více. Už po první větě, kterou přečetl, se mu stáhlo hrdlo. "Mafiánský boss a drogový dealer Edward Brown, spíše známý pod jménem Phillip McDonagh, se v noci na dnešek zastřelil ve své cele." Edward si uvědomil, že jméno toho mafiána je stejné jako JEHO jméno... a také jako jméno jeho otce. "Mami?" zavolal roztřeseným hlasem. "Kdy se narodil táta?" "Proč tě to zajímá miláčku?" "Ale... jen tak..." "Třetího srpna 1971." "Děkuji." Vrátil se zpět ke článku a četl. "Edward Brown (†45), si nechal do vězení propašovat zbraň, kterou si prostřelil hlavu. Motiv sebevraždy není známý." Ale Edwardu Brownovi mladšímu došlo, proč se ten člověk zastřelil... Na policii ho udal jeho vlastní syn.

Následující ráno

"V noci se někdo vloupal do místního obchodu se zbraněmi a odcizil jednu pistoli Glock." Edward se bavil tím, že si četl zprávu o sobě. Ano, pistoli odcizil on, momentálně ji držel v pravé ruce a přemýšlel, kde vezme náboje. Vytáhl ze zbraně zásobník, a překvapilo ho, že byl plný. "No, tak to máme vyřešené." zamumlal, sedl si na postel do tureckého sedu a chvíli přemýšlel. Ačkoliv to vůbec nechtěl, zapříčinil smrt svého otce. A rozhodl se zemřít taky. Napadlo ho, jestli to je opravdu správné, ale při pohledu na kradenou zbraň si řekl, že raději zemře, než aby seděl ve vězení. Přiložil si pistoli ke spánku, zavřel oči... a slyšel vrznutí dveří... a přišel výstřel.

|Pohled Nory|

Vešla jsem do jeho pokoje, zeptat se, zda nemá hlad, že bych objednala pizzu. A on přede mnou seděl na posteli, měl zavřené oči, pistoli u spánku a chystal se vystřelit. Chtěla jsem se rozeběhnout a vyrazit mu tu zbraň z ruky... Nebo ji přinejhorším obrátit proti sobě...
 

A teď...

Smutný konec

Nestihla jsem to. Neměla jsem šanci. Slyšela jsem ránu a viděla jsem bezvládné tělo mého syna, padající na postel. Rozeběhla jsem se k němu, ale nemělo to smysl. Byl okamžitě po smrti. Se slzami v očích jsem ho políbila na čelo, z jeho prstů sebrala pistoli, a rozhodla se s ním znovu setkat.

Padl výstřel.
 

Pro ty, co nechtějí smutný konec: Ne úplně šťastný konec

Rozeběhla jsem se a strčila do pistole. Ozvala se rána, Edward sebou leknutím škubl, potom otevřel oči a řekl mi: "Mami? Ty jsi anděl?" "Ne, ty hlupáčku. Žiješ." "Děkuji, mami." zamumlal, a položil pistoli na stůl. Potom se zoufale rozbrečel a já ho jen chytila kolem ramen a snažila se ho utěšit.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Takže asi tak. Vyberte si, jak chcete, aby to skončilo... To smutný je prostě až moc smutný. Klidně mi můžete napsat do komentářů jak a proč jste si vybrali.