Hroší blog

Mé jméno je Andrew Clark. Jsem čerstvě vycvičený špion ve službách Království. Úkolem všech špionů je zničit Říši, zevnitř, odhalit její plány a odvrátit jejich pečlivě plánované útoky. Říkají o mně, že jsem talentovaný, byl jsem proto nasazen na tu nejdůležitější misi.

Říše již dlouho obsazovala všechny státy na Zemi. A nyní, v roce 2083 zůstala jediná země, která není pod nadvládou Říše. Jsme to my - Království. Říše vznikla spojením několika různých států, například USA, Kanady, Francie, Německa, a dalších států. Jejich záměrem bylo sjednotit celý svět. Ostatní státy nevěřily tomu, že by k tomu mohlo dojít, a tak zůstaly v klidu. Když si pak ale Říše obrovskou vojenskou silou podmanila půlku světa za dva měsíce, nedalo se již skoro nic dělat. A tak jsme my, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, společně s několika dalšími neobsazenými státy, vytvořili Království - silnou koalici, která se rozhodla bojovat proti Říši a překazit její plány. Ale je ta síla dost velká? To se teprve uvidí.

Jsem i se vším vybavením vyslán k hlavní základně Říše, která se nachází na Sibiři, několik desítek kilometrů severně od Krasnojarsku. Jsem dopraven lodí na sibiřské pobřeží, a poté podivným vozidlem do přibližně pětikilometrové vzdálenosti od základny. "Odtud musíš pěšky, Andrewe." říká mi James, řidič vozidla. "Já vím.", říkám, zhluboka se nadechuji, poté vydechuji, a vydávám se k základně. Plížím se, proto k základně dorážím až o tři hodiny později. Je tu opravdu zima, jsem tedy vděčný za své teplé oblečení, a hlavně doufám, že se nic nestalo mému vybavení.

Základna vypadá na první pohled jako malá betonová kostka. Je tomu tak, ale pod zemí se skrývá něco mnohem většího. Mám plán, jak se dostat dovnitř. Z batohu vytahuji uniformu ruského špiona, kterého jsme na naší základně chytili. Shodou okolností měl stejnou velikost oblečení jako já. Oblékám si uniformu, nasazuji si podivnou masku vytvořenou podle ruského špiona a do krku si zasunuji drobný hlasový modifikátor, aby se můj hlas podobal hlasu Ilji, toho ruského špiona. I s batohem na zádech kráčím směrem k vchodu do základny. Vcházím dovnitř, přivolávám šikovně skrytý výtah a vstupuji do něj. Sjíždím do nejnižšího patra a procházím spletitým labyrintem chladně působících betonových chodeb, procházím kolem desítek kovových dveří a mířím na jedno určité místo. Hledám sídlo všech generálů a taktiků, místnost, kde se plánují všechny útoky. Když konečně přicházím k dvoukřídlým dveřím do Velkého sálu, uvědomuji si, že jsem za celou dobu nepotkal jediného člověka. Než zaklepu na dveře do Velkého sálu, na chvíli se zastavím a zapřemýšlím, co by mohlo být důvodem naprostého vylidnění chodeb v nejnižším patře základny. Na chvíli zaváhám, poté ale otevírám dveře do Velkého sálu. Oddychnu si, když vidím nejvyššího generála říšského vojska a několik dalších taktiků. Nikdo si mě nevšimne, všichni se dohadují nad něčím, co plánují. Pomalu a potichu se blížím k nejvyššímu generálovi a pak mu prstem ťukám na rameno. Prstem, na kterém jsem měl připevněnou miniaturní štěnici, která mi umožní odposlouchávat všechno, co se řekne v této místnosti. Nejvyšší generál je přítomen na všech taktických poradách, mám štěstí, že jsem ho tu zastihl. Nejvyšší generál se otáčí a hledí mi do očí. Celkem přívětivě. "Á, Iljo!" říká překvapeně a pokládá mi ruku na rameno. Najednou však jeho pohled tvrdne a jeho ruka pevně tiskne mé rameno. "Odveďte ho do vězení." křikne směrem za mě. Rychle na zem odhazuji ještě jednu miniaturní štěnici, která by se měla lehce zavrtat do podlahy. Podvoluji se strážím a nechávám se odvést do vězení.

O týden později

Už musím utéct. Všechny důležité informace mám a musím se nutně dostat zpět do Království. Mám štěstí, že mě ještě nikdo nevyslýchal. Bylo mi hned jasné, že plánují něco velkého, ale nečekal jsem, že to bude AŽ TAK velké. Říše plánuje obrovský útok na naši hlavní základnu, útok všemi dostupnými prostředky. A tak utíkám. Má uniforma je ve skutečnosti oblek odolný naprosto proti všemu. Odpaluji tedy miniaturní bombu s ničivými účinky, kterou jsem měl v uniformě ukrytou. Ani se neobtěžovali mě prohledat! Prchám tedy co nejrychleji od základny, na sever, kde se schovávám ve sněhu, abych zmátl termovize, a vysílám signál SOS Jamesovi, který by neměl být daleko. Za několik hodin James přijíždí a já nastupuji do vozidla. Jedeme rychle na sever, k moři, odkud se vracím do Království, abych vše oznámil našemu Nejvyššímu generálovi.

Zanedlouho

Plánujeme obranu proti masivnímu útoku Říše. Je to těžké, jejich vojenská síla je přibližně sedmkrát větší, než naše. Náš záměr je zničit nejsilnější říšské jednotky pomocí různých lstí - nalákáním do pasti, napadením z týla... mohlo by se to vydařit. A jestli ne... Říše si nás všechny podmaní.

Po bitvě

My... dokázali jsme to! Vyhráli jsme tuhle monstrózní bitvu! Říše je tak oslabená, že se nám vzdala, opustila všechna obsazená území a všechny důležité osoby odstoupily z funkcí. Dostal jsem vyznamenání za výjimečný výkon při špionáži a náš král mi osobně poděkoval za to, že jsem přispěl k výhře v této válce. A potom se opravil, řekl, že jsem ji prakticky vyhrál. A já si uvědomil, že má pravdu.

Já, Andrew Clark, jsem špion, který vyhrál válku.
 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Omlouvám se, že jsem tu bitvu nepopsal... nezvládl bych to. Moc detailů, ty já psát neumím.