Za rok se vrátím, vrátím se zas, byť sedm moří dělilo nás
V zemi Sum'baeh roku 390 místního kalednáře
Wadea a Wydden, sestra a bratr, děti silných a vlivných mágů, se stali sirotky, když Wadeie bylo 5 let a Wyddenovi 4 roky. Wadea, jako starší dítě, zdědila po rodičích 7 mocných artefaktů, ale až do jejích osmnácti let byly střeženy Svazem arcimágů. Wydden své sestře mocné artefakty záviděl, a rozhodl se ji o ně připravit, jen co opustí budovu Svazu arcimágů.
V zemi Sum'baeh roku 403 místního kalendáře
"Wadeo, zde jsou vaše zděděné artefakty." "Děkuji." řekla Wadea a převzala od poslíčka krabičku s artefakty. Opatrně ji otevřela a prohlížela si seřazené předměty. Náhrdelník s orlem. Prsten s dračím křídlem. Malé pírko, které se po vyjmutí z krabičky změnilo v plášť z pírek fénixe. Kousíček dřívka, který po vyjmutí z krabice vytvořil velkou hůl, jejíž hlavička byla vyřezaná do tvaru jestřábí hlavy. Náramek s několika barevnými korálky s různými znaky z Sum'baehské abecedy. Mnohokrát zmenšený čarovný klobouk. A poté se Wadeiny oči upřely na místo, kde by měl být poslední artefakt, kniha kouzel. Ale nebyl tam - na jeho místě byl jen kousek papíru. Wadea ho zvedla a přečetla si, co na něm bylo napsáno: "Za rok se vrátím, vrátím se zas, byť sedm moří dělilo nás. Wydden."
V zemi Sum'baeh roku 404 místního kalendáře
Wadea nevěřila Wyddenově výhrůžce. Nepočítala s tím že by se vrátil, a nemyslela si, že to vůbec zvládne. I tak byla třetího dne pátého měsíce roku, přesně rok po bratrově zmizení, lehce nervózní. Než šla Wadea spát, rozhodla se podívat do krabičky s artefakty. Otevřela ji... a zůstala nehybně stát a zírala do krabičky. Místo čarovného klobouku ležel v krabičce lístek shodný s tím, který ležel na místě knihy kouzel. Wadey se zmocnil vztek. Rozhodla se zmizet co nejdál.
V zemi Sum'baeh roku 405 místního kalendáře
O rok později si byla Wadea jistá, že z krabičky nic nezmizí. Celý den ji držela v ruce, nikdo se k ní nemohl dostat. A nikdo ani nevěděl, kde momentálně Wadea žije. Její nástěnné hodiny začaly odbíjet půlnoc a Wadea se usmála. Přechytračila Wyddena. Když však chtěla vstát, ruce jí ztuhly, krabička spadla na zem, otevřela se, a vylétl z ní náramek. Ten se vzápětí ztratil, a na místě, kde zmizel, se objevil papírek, který se pomalu snesl do krabičky, kde ještě před chvílí ležel náramek. Wadea se konečně pohnula, a přečetla si nápis na papírku. Bylo na něm to samé, jako na dvou předchozích. Wadea se tedy rozhodla odstěhovat na nejodlehlejší místo země Sum'baeh.
V zemi Sum'baeh roku 406 místního kalendáře
Wadea se tentokrát rozhodla ukrýt sebe, tak aby ji nikdo nenašel a ukrýt i krabičku, tak aby ji nikdo nenašel. Už v prvním měsíci roku ji zakopala pod strom, pečlivě ji ukryla mezi kořeny, a nechala zarůst trávou. Když o půlnoci třetího dne pátého měsíce roku šla krabičku vyhrabat, viděla, že místo kde je krabička uložená není rozhrabané. Radovala se že Wyddena konečně přechytračila. Vyhrabala krabičku, vytáhla ji z hlíny, očistila ji, otevřela... a viděla, že místo dřívka, které se mění na hůl, leží v krabičce jen lístek shodný s těmi předchozími. A tak se Wadea rozhodla příští rok krabičku i celý dům zabezpečit mnoha zaklínadly.
V zemi Sum'baeh roku 407 místního kalendáře
Wadea již týden před tím dnem začala opřádat krabičku kouzly. To jí trvalo dlouhých pět dní. Zbývající dva dny splétala kouzla nad svým domem.
Třetího dne pátého měsíce roku seděla na své posteli s krabičkou na klíně. A pak uslyšela podivný hluk. Otevřely se dveře... potom s nimi někdo práskl... chvíli bylo slyšet kroky... a najednou se před Wadeou objevil její bratr, na hlavě klobouk, na levém zápěstí náramek, v pravé ruce hůl, a v levé knihu kouzel. "Sestřičko..." řekl Wydden jedovatým hlasem a namířil hůl na krabičku. Wadea znovu ztuhla, a jen pozorovala, jak se krabička klepe silou Wyddenových kouzel. A najednou se krabička otevřela, vyletělo z ní peříčko, které se hned změnilo na plášť, jenž jemně dosedl na Wyddenova ramena. "Za rok se vrátím, Wadeo, vrátím se zas... A přijde bitva, kterou svět nepoznal."
V zemi Sum'baeh roku 407 místního kalendáře
A Wadea čekala. Nebyla nervózní. Měla totiž v rukávu ještě jedno eso, něco, o čem Wydden nevěděl. Ano, ukradl jí 5 artefaktů, ale jí zůstaly dva nejmocnější, náhrdelník s orlem a prsten s dračím křídlem. Když se blížilo poledne, Wadea vyšla před svůj domek i s krabičkou. Stála, a čekala, až se objeví její bratr. Slunce pomalu klesalo... ozval se svistot... a naproti Wadeie přistál Wydden. Vypadal úplně stejně jako když před rokem odletěl, na hlavě měl klobouk, na levém zápěstí náramek, v pravé ruce hůl, v levé knihu, a přes ramena měl přehozený plášť z pírek fénixe. Mírně sklonil hlavu, znovu ji narovnal, a bez jakékoli emoce, zbytečného pohybu nebo slova vrhl po Wadeie ohnivou kouli. Wadea neuhnula, nechtěla o svůj dům přijít, udělal tedy to, co by Wydden určitě nečekal - obrátila kouli proti němu. Wydden na poslední chvíli uhnul a vrhl po své sestře vražedný pohled, následovaný ještě větší koulí ohně. Wadea kouli rychle odklonila, jelikož čekala, že Wydden za ni ukryl nějaké další kouzlo. A bylo tomu tak, letěl na ni očarovaný nůž. Wadea mírně uhnula, chytila nůž a vsunula si ho za opasek. Když po ní Wydden do třetice hodil ohnivou kouli, vytvořila před sebou tlustou stěnu z vody a sundala si náhrdelník s orlem. Rychle ho přitiskla na dračí křídlo na prstenu a čekala. Náhrdelník začal náhle hřát, a tak ho Wadea pustila. Prsten i s náhrdelníkem se jí otočil na prstu, a poté v tom podivném dvojitém amuletu několikrát zacvakalo. A po Wadeině prstu se začaly objevovat tyrkysové kovové plátky. Postupně se začaly objevovat po celém jejím těle, zvětšovaly se, spojovaly se, a tvořily zbroj. A na zádech se jí objevila lehká, mechanická, kovová křídla, modročerveně pruhovaná. Zkusmo s nimi máchla, aby zjistila, jak dobře se hýbou. Kývla na znamení spokojenosti a vznesla se do vzduchu. A pak přišlo to, na co čekala. Zezadu slyšela podivný řev a za chvíli ji obletěl krásný azurový drak, který prorazil vodní stěnu. Wadea letěla hned za ním, chystaje se překvapit svého bratra. Avšak její bratr překvapil ji, když drak před ní najednou uspán padl k zemi. Wadea se nezadržitelně blížila k bratrovi, vrhla se na něj střemhlav, stále zrychlovala... a náhle narazila do ochranné stěny kolem Wyddena. Okamžitě vstala a vrhla po něm několik vodních koulí a tím zničila jeho ochrannou stěnu z ohně. "Zničím tě!" zakřičela na Wyddena Wadea a vrhla po něm další vodní kouli. Zasáhla ho přímo do obličeje, a zatímco byl omráčený, probrala draka a poslala ho mezi stromy, aby mohl zanedlouho zaútočit ze zálohy. Wydden se vzpamatoval a hned kolem sebe vystavěl velmi silnou ohnivou zeď. Wadeie bylo hned jasné, že spřádá nějaké silné zaklínadlo. Vyletěla nahoru a zjistila, že Wydden se seshora nezakryl. Až když od Wyddena směrem nahoru vytryskl proud ohně, Wadea si uvědomila že to byl záměr. Cítila, jak se na ní rozpouští její zbroj, jak mizí její křídla... spadla dolů, na ruce měla znovu prsten a na krku se jí objevil náhrdelník. Pomalu a těžce se zvedla ze země a pohlédla na svého bratra. Ten tam stál, koukal se na ni s posměšným výrazem v očích, prakticky vypadal, jako by se vůbec nevyčerpal. Wadea nahlas zařvala, bolestí, vztekem... vypustila ze sebe všechny dlouho zadržované pocity, vytvořila obrovský gejzír horké vody, který vytryskl Wyddenovi pod nohama a vynesl ho několik metrů nad zem a téměř ho uvařil. Když Wydden dopadl na zem, Wadea k němu pomalu přišla, sundala z něj všechny ukradené artefakty a oblékla je. "Neporazíš mě, bratře, nikdy." řekla mu. On se na ni jen podíval polomrtvýma očima a nic neříkal. Wadea pískla na draka. "Letíme pryč!" křikla na něj. On okamžitě přiletěl a nechal Wadeu nasednout. Vzlétli a vydali se směrem k hlavnímu městu země Sum'baeh a polomrtvého, zlomeného Wyddena nechali za zády.
